Nemám a vysloveně nepotřebuju mít vlastní auto, přitom by se mi ale hodilo se občas někam svézt. A tak jsem objevil carsharing, pohodlí skoro jako ve vlastím autě, ale bez enormních vstupních nákladů a starostí o údržbu, zato levnější než taxíky. Zde je jejich srovnání mým pohledem.

Motivace: mám rád auta a mám rád letadla. Kvůli tomu druhému nemám volné prostředky na auto dle mých představ. Kvůli prvnímu odmítám nacpat statisíce do Fabie, která má celý motor menší, než je v letadle válec.

Tenhle přístup má jednu vadu: nemám auto. Přitom by se mi jako každému občas hodilo. A tak jsem začal sondovat po možnostech carsharingu, nebo lépe řečeno dockless autopůjčoven. Carsharing totiž pořád chápu jako „mám auto, nepoužívám ho, tak ho občas pronajmu“, což s sebou nese potřebu zdlouhavého domlouvání s lidmi před každou výpůjčkou.

Naopak u dockless autopůjčovny máte trvalý účet, který vás opravňuje si auto kdykoliv půjčit a zase vrátit (to je ta část „autopůjčovna“) a hlavně to můžete udělat kdekoliv v rámci nějaké zóny, nemusíte na fixní provozovnu (to je „dockless“).

V praxi si tak můžu dopoledne auto půjčit doma na Petřinách, dojet s ním do práce v Letňanech, tam ho na parkovišti u letiště „vrátit“ (takže již dále neplatím za to, že tam stojí) a večer udělat totéž v opačném směru. Návratová výpůjčka ale není povinná – pokud se domů dostanu jinak, třeba MHD nebo kvůli počasí skončím na Ruzyni, můžu auto klidně nechat v Letňanech. Pokud to bude v „zóně“, tak nezaplatím nic navíc, prostě tam zůstane čekat, dokud si jej někdo další nepůjčí a nepopojede s ním zase někam jinam.

Všechna auta navíc můžete zdarma parkovat na modrých, fialových, oranžových a kdovíjakých dalších zónách. Osobně jsem se přistihl, že jsem ulice s těmito zónami začal vyhledávat, protože v nich někde zaparkuju znatelně snáz než na volném stání. Výjimkou jsou zóny „s povolením radnice“, tedy „jako modrá, ale není to modrá“. Používají to třeba na Proseku a nesnáším je za to.

V Praze působí dohromady kolem pěti významnějších dockless půjčoven: Car4Way, AJO, Anytime, Autonapůl, Revolt a BeRider. Pro moje účely můžu rovnou vyškrtnout AJO a Autonapůl, protože obě mají v Praze jen pár malých zón, přičemž se auto musí vždy vrátit do té zóny, ze které vyjelo. Jsou tak (i cenově) mířené spíše na lidi, kteří potřebují auto na víkend nebo na pracovní cestu do Brna, než na dojíždění do práce nebo do obchodů. Revolt operuje jen v širším centru, takže ho nepoužiju ani na cestu domů, ani do práce. Následující řádky tak budou o zbývajících třech firmách: Car4Way, Anytime a BeRider.

Car4Way

Car4Way je pro mě takový zlatý standard carsharingu. Mají přes 500 aut a obsluhovaná zóna je prakticky všechno za cedulí „Praha“ – hraniční jsou zhruba Zličín, Suchdol, Čakovice, Horní Počernice, Uhřiněves, Kunratice, Komořany a Řeporyje. Auta jsou z většiny boleslavské modely Citigo, Fabia, Rapid, Octavia a Karoq, a dále mají i pár VW Caddy vanů a e-Golfů. Jako jediní tak nabízí i užitkový vůz, když potřebujete něco přestěhovat a čistě elektrické auto, když se potřebujete zbavit přebytečných peněz.

Registrace & Ceny

Po registraci za 1000 Kč (často v různých akcích nebo partnerských promech s RegioJetem levněji) dostanete poštou plastovou RFID kartičku, se kterou pak otvíráte auta. Přiložíte ji na čtečku za čelním sklem, čímž se otevře centrální zamykání. Následně usednete, u klíčkových (tedy ne bezklíčkových) modelů z přihrádky spolujezdce vylovíte klíče a jedete. Po ukončení jízdy klíč na stejné místo vrátíte, kartou zamknete a o nic se dál nestaráte. U bezklíčových modelů (ze zkušenosti většina Fabií, některé Rapidy a pravděpodobně většina vyšších modelů) si můžete hledání klíčů ušetřit.

Ceník Car4Way je zdaleka nejkomplikovanější. U každé výpůjčky platíte první půlhodinu po minutách (5 – 9 Kč/min), poté se logika přepne na „každá započatá hodina a kilometr“ (39 – 79 Kč za hodinu a 4,90 – 5,90 Kč za kilometr). Platba za hodinu je pak zastropovaná denní sazbou (390 – 790 Kč), jakmile ji dosáhnete, další hodiny se vám nepočítají (ale kilometry ano).

Částku platíte podle typu auta – nejlevnější jsou Fabie a CityGo, o korunu na minutu a 10 Kč na hodinu jsou dražší Rapidy, o další korunu Karoq, Octavia a Caddy a poslední pásmo tvoří elektrovozy e-Golf a e-Up. U všech aut si pak můžete tarifem aktivovat slevu, která ale není zadarmo – přesněji za 299 Kč za měsíc, čímž vám minutové sazby klesnou o korunu a hodinové o dvacku. Navrch se ještě nabízí zvýhodněné balíčky „víkend“ a „týden“.

V praxi: pokud jedete s Fabií bez zvýhodněného tarifu 15 minut, zaplatíte 15 x 6 = 90 Kč. V ceně je vše – benzín, povinné ručení, havarijní pojištění atd., prostě si sednete a jedete. Pokud pojedete 1 hodinu a 15 minut, tak za prvních 30 minut zaplatíte 180 Kč (a je jedno, kolik přitom najedete kilometrů) a pak zaplatíte 59 Kč za započatou hodinu a 4,90 za každý kilometr ujetý v této hodině.

Koncept placení první půlhodiny po minutách a dál po celých hodinách je pochopitelně zdaleka nejvíc napytel u cest, které trvají právě kolem té půl hodiny. Pár červených na semaforech, a ta 31. minuta, ve které akorát parkujete, vás najednou i s nejlevnější Fabií vyjde na 60 korun.

Auta

Osobně se většinou držím aut v nejlevnějších kategoriích, nejvíc mám naježděno ve Fabiích a Rapidech. Většinově jsou v nějaké střední Škodovácké výbavě: s tempomatem, 6stupňovou manuální převodovkou, automaticky spínanými světlomety, rádiem, na kterém se dá za pár ťuknutí naladit Radiožurnál a parkovacími senzory vzadu.

CityGo je poněkud nesmyslně ve stejné ceně jako Fabia, přitom se vyskytuje v dost sociální výbavě „motor, 4 kola, rádio“. Při mých parkovacích skillz je absence parkovacích senzorů pozvánkou k protokolu o nehodě a přes den jsem se, spoléhaje na automatické svícení, už vydal i na cestu bez světel. Na víceboj úsekových radarů Blanka-Liberecká jsem zatím vždy raději došel o blok dál aspoň pro Fabii s tempomatem.

Z vyšších tříd jsem jel akorát jednou Octavií a jednou Karoqem. Oktávka byla šestikvalt výbavou srovnatelný s Rapidem, jen o kačku na minutu dražší. Karoq je ve flotile asi jediný automat, ale za ten příplatek mi nestojí. Elektroaut jednak moc není, jednak jsou opravdu výrazně drahá, takže jsem jimi zatím nejel.

Dodávám, že auta používám na převážení svého zadku a tašky s tabletem po Praze, takže nijak nehodnotím sedačky vzadu, kufr, dálniční schopnosti ani nedotáčivé tendence v zatáčkách. Všechny motory jsou downsizované turbobenzíny, takže po sešlápnutí plynu vás čeká vteřina ničeho, po roztočení turba následovaná průměrnou akcelerací. Prostě nic, co bych si chtěl za statisíce koupit, ale svůj účel to bez problémů plní.

Používání

Auto si vždy prvně rezervujete z mobilní aplikace nebo z webu. Appka je hrozná, ale s mírným odporem použitelná. Naštěstí se s ní setkáte opravdu jen pro rezervaci, dále už pracujete s RFID kartou. Rezervace (čas na přijití k autu) je 1 hodina a je zdarma, čas se začíná účtovat až přiložením karty k čelnímu sklu. Stejným přiložením pak rezervaci i ukončíte.

Po přiložení karty (a odemčení vozu) nedostanete žádný čas k nasednutí, úpravě sedačky nebo zrcátek. To vede k nepříjemně urychlenému nasednutí i vysednutí, zvlášť pokud vám Waze ukazuje trvání cesty 29 minut.

Bohužel karta není využitá k nějaké jednodušší interakci, třeba že byste si mohli nerezervované auto vyzvednout rovnou na ulici přiložením karty. To je obzvlášť frustrující, když dojdete k autu, které jste si dřív vyhlídli a vzpomenete si, že jste si ho zapomněli rezervovat. Pak u něj stojíte jak tvrdé Y asi 20 vteřin, než se rezervace propíše do palubní jednotky.

Rezervací nesmíte ukončit mimo dosah mobilního signálu a GPS, zejména tedy v podzemích garážích. Na rozdíl od ostatních tam ale můžete zaparkovat, auto zamknout a za hodinovou sazbu si ho nechat pronajmuté.

Auto byste také neměli vracet s méně než 1/4 nádrže. Tankovat můžete na nějakou firemní kreditku u Benziny, Shell a OMV. Za natankování plné nádrže dostanete 10 minut kreditu, takže na tom budete tak nějak šul-nul. Většinou jsou ale nádrže skoro plné, osobně jsem zatím tankoval jen jednou.

Celkem

Vzhledem k velikosti flotily je pro seriózní využívání carsharingu účet u Car4Way nutností. Ostatní služby jsou v lecčem lepší a levnější, ale nemůžete se na ně spolehnout. Na rozdíl od ostatních se mi u C4W nikdy nestalo, že bych měl auto dál než nejbližší zastávku MHD nebo že by mi někdo ujel s „mým“ autem a já si nenašel velmi blízko jiné. Po asi 50 dokončených jízdách je používání zcela bezproblémové.

Pokud při registraci (i v zlevněných akcích) zadáte můj mail marcel@sulek.eu jako referer, dostaneme oba 30 minut zdarma v libovolném autě a já tak konečně vyzkouším elektroauta.

Anytime

Z trojice dostupných služeb je Anytime mojí nejoblíbenější. Je extrémně jednoduchá k zaregistrování i použití, mnohem příjemnější (prozákazničtější) než C4W a levnější. Nabízí pouze jeden model aut, hybridní Toyoty Yaris. Obsluhovaná zóna je většina Prahy, byť menší, než má Car4Way, chybí akorát velmi okrajové části. Bohužel ve skoro stejné zóně nabízí pětinu aut, takže je použitelná spíš jen se štěstím.

Registrace & Ceník

Registrace je bezplatná, provádí se v aplikaci a je na pár minut. Vyplníte pár údajů, nafotíte řidičák a musíte zvládnout jedno selfíčko s řidičákem jako důkaz, že jste ho neukradli. Po schválení (u mě pár desítek minut) už můžete zarezervovat auto a vyrazit.

Jezdíte za 5 korun za minutu, v ranní špičce (po-pá 07:00 – 09:00) jen za 2 koruny, v noci naopak za 6-7 korun. Pro delší výpůjčky je k dispozici pár balíčků 2/4/24 hodin, ty mají vždy vcelku odpovídajících pár desítek kilometrů v ceně, za další ale platíte poměrně výrazných 7 Kč/km.

Auta

Hybridní verze Yarisu je jedna z výbavově nejvyšších. Čeká na vás automatická převodovka, tempomat (subjektivně trochu méně uživatelsky příjemný než ve Škodě, ale jinak bez problémů použitelný), automatická světla i stěrače, automaticky stmívaná zrcátka a pro mě hlavně parkovací kamera. Celkově je to velmi, velmi pohodlné městské přibližovadlo.

Hybridní pohon vy neřešíte, ten si ovládá auto samo. V praxi tak při popojíždění na světlech jezdíte na baterky a jakmile trochu víc sešlápnete plyn, tak se probudí spalovací motor a pokračujete na benzín. Osobně mě docela překvapila spotřeba, která se tu dle palubního počítače pohybuje obvykle kolem 6-7 litrů/100 km. Palivo je samozřejmě v ceně pronájmu, takže ji neřešíte, ale od hybridu ve městě jsem čekal výrazně lepší čísla.

Automatická převodovka na můj vkus poměrně agresivně podřazuje. Pokud chcete do kopce trochu zrychlovat, s klidem tam ve 45 km/h kopne dvojku, takže místo ekologicky uvědomělého řidiče hybridu si připadáte jak poslední votuzer. Jinak ale funguje naprosto plynule a v kombinaci s rekuperační brzděním platí, že co na tempomatu nastavíte, to auto drží. Super zejména na měřené padesátce z kopečka V Holešovičkách.

Používání

Celá interakce probíhá v appce, která je znatelně lepší než u konkurence. Při spuštění se zobrazí detail vaší polohy, nejbližší vozidlo a cesta k němu, včetně odhadu délky pěší chůze. Jakmile si vyberete vhodné auto, ťuknutím jej zarezervujete a máte 15 minut, abyste se k němu dostali.

Až jej najdete (můžete ho nechat zablikat, hodí se zejména v supermarketových parkovištích), tak ho z appky odemknete a běží vám další 3 minuty zdarma k usednutí, uložení nákupu, nastavení sedaček a podobně. Zdá se to jako drobnost, ale pokud před vámi jel někdo vyšší nebo naopak výrazně menší, tak to ušetří nebezpečného štelování zrcátek za jízdy.

Pak v appkce odkliknete, že je vše v pořádku, auto blikne směrovkami a začne se vám počítat čas. Nastartujete start-stop tlačítkem (před spuštěním „ostré“ časomíry nastartovat nejde), zařadíte rychlost a jedete. Po dojetí auto tlačítkem chcípnete, zařadíte Park, vystoupíte a appkou zamknete, čímž ukončíte rezervaci a zastaví se účetní časomíra.

Auto můžete taky z appky jenom zamknout, to pak nemusíte stát v obsluhované zóně a nikdo vám auto nemůže „vzít“. Platíte ale docela vysoké 2 Kč za minutu. Protože vše ovládáte appkou, tak mimo mobilní internet nezamknete.

Celkem

Anytime by bylo naprosto super, kdyby splnili svůj slib z jarního začátku provozu a do konce roku zpřístupnili 500 aut. Bohužel se v červnu počet aut zastavil někde kolem 65, což se v celé Praze rozpustí jak nic. Zobrazená docházková vzdálenost kolem 30 minut je tak spíš pravidlem než výjimkou. Nicméně pokud se zrovna poštěstí a nějaké auto je poblíž, tak je používám raději než Car4Way. Vzhledem k tomu, že se platí opravdu jen za výpůjčku aut a registrace je zdarma, tak není důvod appku v telefonu nemít a když se zadaří, tak ji využít.

Pokud při registraci vyplníte promokód SZCHNS, dostanete opět vy i já 20 minut zdarma.

BeRider

BeRider stojí trochu vedle ostatních dvou služeb, protože na rozdíl od nich nenabízí auta, ale elektroskútry. Nicméně pokud potřebujete přepravit pouze sebe a venku je nad 10 °C, tak proč ne, a jejich cena je bezkonkurenční. Registrace a ovládání přes ucházející appku a žádné registrační poplatky připomínají Anytime. Obsluhovaná zóna byla zpočátku trochu větší než u Anytime, přesně tak, abych mohl skútr zaparkovat před letňanským letištěm. Kvůli logistickým problémům (skútry se nenabíjí vcelku jako elektroauta, ale výměnou baterek, kterou zajišťují BeRider zřízenci) ale na podzim celou zónovou logiku překopali a na perifériích zůstalo zpravidla jen pár ulic, kde můžete motorku zaparkovat. Zpravidla to jsou hlavní ulice v okolí MHD.

Registrace a ceník

Podobně jako u Anytime i tady je registrace zdarma a je otázkou kratšího boje s appkou. Po nahrání fotek řidičáku, zadání kreditní karty a schválení vašeho účtu (u mě to trvalo asi den) můžete jít osedlat svůj první skútr.

Výpůjčku platíte po minutách, první minutu každé jízdy máte zdarma na přípravu. Vzhledem k tomu, že musíte z kufru vylovit helmu, nasadit si ji, nasednou na stroj a po jízdě provést totéž v opačném gardu je to spíš málo, zvlášť v porovnání s 3 minutami u Anytime. Ale zase lepší než nic u Car4Way. Za každou minutu platíte standardně 5 korun, v režimu „pauzy“ (s motorkou nelze odjet, ale nikdo vám ji nemůže vzít a nemusí být zaparkovaná v zóně) polovinu.

Největší výhodou BeRidera jsou jeho použitelné balíčky. Pokud se vám služba zalíbí, můžete si pořídit balíky po jedné, dvou nebo nejvýhodněji třech hodinách. Největší balíček stojí 600 Kč, čímž se dostanete na skvělých 3,30 Kč za minutu provozu. Platnost balíčku je jeden rok (což na webu nezmiňují), takže i ty tři hodiny lze celkem bez problémů projezdit.

Skútry

Elektroskútry jsou nepřiznaného výrobce (brandované BeRider), stačí vám na ně řidičák na auto a jsou extrémně jednoduché na používání i lidmi jako já, kteří z jednostopých vozidel řídili akorát bicykl. Mají zamykatelný kufr, do kterého se taktak vejdou dvě helmy. Po odebrání jedné z nich se tam s trochou tetrisování nacpe taška s iPadem, na notebook už by asi musely jít pryč obě helmy. Další úložný prostor už představuje akorát háček před koleny, na který by asi šlo zavěsit něco, u čeho vám nebude moc vadit, když to spadne na asfalt.

Po uložení zavazadel a nasazení helmy (pro citlivky jsou k dispozici i jednorázové síťky na vlasy, osobně jsem nosil raději vlastní kuklu z motokár) stačí celý skútr spustit přesunutím kolébkového tlačítka do polohy „on“ a potvrdit že chcete jet stisknutím brzdy. Pak stačí otočením pravé rukojeti přidat plyn (nebo spíš ampéry?) a skútr se rozjede.

Příjemné je, že výkon je omezený maximálním točivým momentem, takže nehrozí, že byste skútr postavili na zadní. Naopak jsem se v podstatě vždy rozjížděl nastavením „plného kotle“ a konkrétní dávkování výkonu nechal na automatice. Jestli někdy přejdu na normální motorku, tak si asi rozbiju hubu, ale tady je to velmi fajn funkce.

Skútr poměrně ochotně zrychluje někam k 50 km/h, nad tuhle rychlost se mu už moc nechce. Vzhledem k totální absenci jakýchkoliv deformačních zón se ale málokdy nad tuhle rychlost chtělo i mě, takže to nebyl zásadní problém. Maximální rychlost na rovince bude někde kousek nad 60 km/h (s 85kg jezdcem), z kopce jsem narazil na limiter někde kolem 70 km/h. Naopak do kopce jsem na čtyřproudovce z motolského údolí i s větrem v zádech nedostal ze stroje víc než 55 km/h.

Pokud skútr trochu potrápíte častějšími rozjezdy do kopce, může se přehřát. Pak se přepne do jakéhosi eko módu, kdy nepojede víc než asi 35 km/h. Nástup takové funkce je zcela bez varování, žádné že se prvně rozsvítí kontrolka naznačující „trochu zvolni“. Stalo se mi to jen jednou po obzvláště smolné sadě asi šesti „full throttle“ rozjezdů do kopce a zastavení během pěti minut. Provoz v motolském kopci (na dvouproudovce k Vypichu), ve špičce a za mnou pak nemohl být nadšenější. Ale možná to byl akorát špatný kousek, jindy jsem nejel o moc ohleduplněji a ekomód mě nikdy křídla nepřistřihnul.

Používání

Podobně jako u Anytime i tady celý proces ovládáte z appky. Ta je opět taková „použitelná s obtížemi“, je vidět, že do ní šlo mnohem míň peněz než do Anytime, ale zase ji dělal někdo kompetentnější než v Car4Way. S trochou trpělivosti si ale na její šolichy zvyknout dá a pak je ovládání celkem plynulé.

Skútr vyberete z mapy, kde oceňuji, že na první dobrou je vidět stav baterie – celkový dojezd je udávaný kolem 50 km, takže úroveň „nádrže“ je tu důležitější než u aut. BeRider má v Praze přes stovku motorek, tipuju kolem 150 (teď jsou na zimu uskladněné, tak to nemůžu zjistit) a téměř vždy jsem měl jednu ve vzdálenosti jen mírně delší než na nejbližší zastávku MHD.

Po rezervaci máte 15 neplacených minut abyste ke skútru došli a provedli zběžnou vnější obhlídku. Nedostatky (typicky škrábance) můžete zaznamenat a na rozdíl od konkurence tu vidíte, co nahlásili vaši předchůdci, takže se nemusíte opakovat. Osobně jsem teda u žádného provozovatele dosud nehlásil nic, ale osoby se zvýšenou obavou z placení nezpůsobených škod tu budou mít o něco jednodušší práci.

Abyste se dostali do kufru pro helmy, musíte motorku odemknout, čímž vám začne běžet čas výpůjčky (a máte tam tu jednu minutu zdarma). Vezmete helmu, zkusíte překonat rekord v rychlosti jejího nasazování a můžete vyrazit. Po dojetí helmu zase vrátíte do kufru, ten zabouchnete a v appce výpůjčku ukončíte. Pokud se vám lehce vachrlatý kufr nepodařilo dovřít, tak vás mobil upozorní, že dokud to nevylepšíte, tak máte motorku pořád vypůjčenou a platíte za ní. Obvykle to vyřeší jedna dobře mířená rána do vrcholu kufru a další ťuknutí na tlačítko „ukončit rezervaci“.

Celkem

Dokud měli BeRideři v Praze jednu velkou zónu, tak jsem měl jejich motorky asi nejraději. Jet na nich je celkem legrace, na většině cest bez problémů drží s provozem (ztrácí až na sedmdesátkách), jdou zaparkovat skoro kdekoliv a jsou o polovinu levnější než auta. Ideální buď na kratší poskoky na úsecích, kde nejezdí přímá MHD (takových těch 5 – 10 km mezi periferiemi) nebo na poslední míli, kdy jsem podjel Prahu metrem až někam na Prosek, tam odlovil motorku a na Letňanské letiště jsem stylově elektrodojel.

Obecně mi ale vycházelo, že dochozí doba k motorce zhruba odpovídala času, než bych došel na MHD a přijel průměrný autobus. Na silnici jsem pak obvykle moc času nenahnal a hlavní úspora byla až v destinaci, v dojetí na skútru až před vchod do cílové budovy místo pomalého docházení od nejbližší stanice metra.

S omezením zón pouze na hlavní ulice se ale tahle výhoda pro drtivou většinu spojů vypařila a BeRider se tak posunul z šetřiče času na službu pro lidi, co jsou příliš cool na MHD. To já nejsem, naopak ocením, že si můžu klidně sednout/opřít se o tyč, vyndat mobil a přečíst si zprávy, zatímco o řízení se stará někdo jiný. Ty balíčkové tři hodiny asi přes léto nějak projezdím, přece jen občas ta tramvaj zrovna ujede a zelený skútr bude hned za rohem. Ale budou to spíš tři hodiny na rok, ne na měsíc jako v listopadu.

Pokud si budete chtít skútry vyzkoušet (na jaře, až zase vyjedou), zadejte při registraci kód UBzDM4jkSS a dostaneme oba 15 minut zdarma.

Vítěz testu? Vlastně všichni

Do dobře, ne úplně všichni. Jednoznačně nejlepší carsharing v Praze nabízí Car4Way, a to čistě kvůli počtu aut. Jakkoliv můžu mít levné Toyoty od Anytime mnohem raději než škodovácké ShittyGo, pokud k nejbližšímu Yarisu musím prvně dojet tři zastávky tramvají, je pro mě nepoužitelný. Jestli se chcete na carsharing spolehnout, musíte mít v dochozí vzdálenosti aspoň dvě-tři auta pro případ, že vám někdo to nejbližší na poslední chvíli „ukradne“. A to vám teď v Praze nabídne jen Car4Way.

Zároveň vám ale nic nebrání mít aktivní účty u všech provozovatelů a před vyjetím se podívat na nejlepší nabídku v okolí. Nikde neplatíte měsíční paušál, takže je to opravdu jen otázka pár ťuknutí do chytrého mobilu. Zatím teda musíte kvůli třem službám lézt do třech aplikací, ale je určitě jen otázka času, než někdo udělá carsharingový agregátor živený z affil prodeje (mrk mrk, programátoři, než se k tomu dokopu sám).

Další v pořadí

Ze zpráv jsem zaznamenal, že se do Prahy chystá maďarské GreenGo s flotilou elektrických Volkswagenů. Dokonce jsem teď v prosinci jedno jejich přibližovadlo zahlédl. Původní plán službu spustit v Q4 2019 už nestíhají, ale uvidíme, kolik aut přivezou a jakou velikost obsluhované zóny zvolí. V Budapešti ale teď stojí 6 Kč/minutu a obsluhují jen širší centrum. Předběžně tedy cenově žádná revoluce a pro nás z periferie nepoužitelné.